cd
ce



MENU




Nasadit okovanou masku,
plakat nad něčím, co není,
čekat až hrom uhodí do blesku,
doufat, že se něco změní.

Obklopen temnotou,
bouře nezuří jen venku,
prázdnem a samotou,
v rukou drtit prázdnou sklenku..

Nacházení sebe sama, své minulosti a kousek z přítomnosti

21. dubna 2010 v 18:29 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
"Čokoláda, Cigára a mrtvé Nintendo".. jak já zbožňuju tenhle žánr.
Ale opravdu, nejsem úchyl ani nic podobného. Ach Bože!
Víte lidi, jak mi "tyhle" povídky chyběly? Už se cítim zase jako já.
Poč se mé (vůbec ne zvrácené) myšlenky vracejí zpět v čase?
Proč se vracejí zpět k "nim"?
A ta poslední otázka, kterou si dovolím položit - tak lesba, nebo gay?
Každopádně, do Děčína jedeme bez ohledu na psychopatickou (ani žádnou jinou) orientaci.
Alespoň doufám.

Třeba já jsem na.. hmn, tak mě napadá.. nejspíš koroduji.
Ale předně toho motám hodně dohromady.
Víte, já nemám ráda guláš - to bude ten důvod.


Jde o to, že jsem si přečetla povídku "Čokoláda, Cigára a mrtvé Nintendo".
Yaoi žánr mi opravdu chyběl.
Ale stejně musím uznat že nejlepší yaoi se dá najít u Toky.
Až mi z toho běhá mráz po zádech. Nebo to je tím, že mám otevřené okno do kořán?
Těžko říct.

V souvislosti s anime, tudíž i (především) s yaoi,
se moje myšlenky "vrací" do "starých časů".
Ovšem, můj chorý mozeček zapomíná detaily.
A víte co mě teď nehorázně štve?
Že mi "kdysi" skolaboval PC, což znamenalo okamžitou formataci,
z čehož plyne ztráta veškerých dat.
No nezabili byste to? Teď mi to chybí.
Všechny ty poukládaný blbiny, co jsem si kdy s kým na chatu psali.
Třeba to s LPčkem, když jsme to.. však víte - hledali magi. To do polívky.
Nebo s "VBčkem" co vlastně neni VBčko.

A spousta dalších věcí.
Ty moje naivní blafy, představy a v neposlední řadě zvrácenosti.
Velice depresivní, vzpomenout si jak jsem psala příběh.
Sice o ničem, ale podle mojich myšlenek, do detailů.
Přejmenování postav, abych to nebrala tak osobně.
Jestli chcete slyšet pravdu, nikdy jsem to nikde nezveřejnila.
Spíš než "braní si to osobně" jsem se bála "prozrazení".
Nejspíš. Fujky. Už to chápu.

Chápu, že nemám šanci to pochopit.

Dám-li si to dohromady, dojdu k závěru, že je to prostě pryč.
Že se to nedá vrátit. Že vzpomínky mizí.
Jako se rozpíjel inkoust v deníku, v "TO"m od Stephena Kinga..
Kdybych byla pořád tak naivní,
jako tehdy (což svým zbůsobem stále ještě částečně jsem),
mohla by se mi v mysli jaksi.. zjevit taková myšlenka,
že i zásek mojeho počítače byl řízený nějakou zvláštní mocí.
Jako například osudem.
Ale já nevěřím na osud. Ani na náhody.
Tak co vlastně?
Mám chuť psát opravdu obscénní oplzlosti.
Bože, potrestej mě!
Ale až to dopíši.

Říkám si, povídky o normálních (klasických) párech mě nebaví.
Nebaví mě poslouchat od holek trable týkající se kluků ani naopak.
Romány "nesnášám".
Ovšem yaoi, to je jiná.
Nejspíš jsem se narodila ve špatný době, nebo spíš na špatným místě.
Neznam tu žádný lidi, orientovaný jinak.
Yaoi, yuri. Gayové, lesby.
S mými myšlenkami se dostanu až někam pod Peklo, nemyslíte?


K tomu korodování.. nejsem si jistá,
ale bylo mi řečeno že "korodovat" je "rezivět".
Nejspíš tu někdo naráží na mojí rezivějící hřívu.
Reziví už od mého.. výskytu.
Tak.


"Když se směju - nesměju se jemu, ale s ním"

Onder; "Pájo, a Jarda je tvůj co? Muž, žena, chlapec či dívka?"
Pája; "......puf"
Jarda; "Takže já sem pro tebe puf?"

"Ondeeer, no tááák"
"Ne"
"Ale Ondeeer"
"Dneska ne"
"Prosííííím" psí oči.
To zabilo, když to je takové.. takové makové.
A beztak má šukézní prsty, včetně těch ohryzanejch nehtů.
Víte, když tak nad tím uvažuji.. vždycky mi doma říkali
"Nehryzej si ty nehty, dyť to vypadá děsně".
Teď když si to vezmu zpětně, na něm jsou jeho nehty to nejméně děsné.
A to je to zrušující, co vás totoálně zruší.
Jestli tam chcete to "v", nebude vám to dávat smysl o nic víc..
Každopádně - mohl by hrát na klavír. Popřípadně dělat
"jinou užitečnou (a jistě že absolutně nezvrácenou" činnost"
Ale na její pohled to nemá...

Marta; "Ty Veroniko proč se směješ?
Já jsem ti nedala žádný důvod k smíchu,
pokud vím tak jsem nic směšného neřekla"
Onder; "Ježišimarja.."
Marta; "Proč ježišimarja když na ně nevěříš?"
Onder; "A kde ste vzala že nevěřim?"
Marta; "....za dveře, a hned!"

Naďa; "No poslouchejte měěě, když se Veronika neumí chovat tak nikam nepojedeme"
Třída; plná huba keců
Naďa; "ale to není jenom Veronika"
Urby; "nakonec to ještě bude na mě"
Naďa; "to třeba taky támhle *Čokl* nebo *Urby*"
Urby; "no neříkal sem to?"

To jenom, když se od začátku vyučování smějete až do konce. Ale sotva vypadnete ze školy a namíříte si to v oktávce domů, přechází vás to. Navíc když Uječená nešla do práce!

Pár citací, které nikdy nechci zapomenout.
Ovšem - pro vás totálně bezvýznamné a nesouvisející.
To někdy příště. Snad.
 


Komentáře

1 Niki Manson Niki Manson | Web | 22. dubna 2010 v 19:55 | Reagovat

To se nezdá jak těžké je to přečíst :D na mě dosti dlouhé, ale všechny ty tvoje články jsou takové k zamyšlení... jinak ta fotka je opravdu krásná, libí se mi tvoje vlasy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.