cd
ce



MENU




Nasadit okovanou masku,
plakat nad něčím, co není,
čekat až hrom uhodí do blesku,
doufat, že se něco změní.

Obklopen temnotou,
bouře nezuří jen venku,
prázdnem a samotou,
v rukou drtit prázdnou sklenku..

Zážitky s listím zeleným

19. června 2010 v 10:53 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Takže, perfektní plán na včerejšek se zvrtnul. A to nejspíš kvůli předvčerejškové trávě.
Je libo detaily?


Dostat se do nálady šlo celkem snadno, jenže když pak zůstanete dvacet metrů od těch dalších vyhulenců a nudíte se, všechno se to s váma zamotá, udělá se vám špatně a první odpolední hodinu proležíte na lavici a posléze prosedíte/proležíte na dámských WC pod umyvadly. Další hodinu spíte na lavici a máte pocit že už se neprobudíte. Když se vás zeptaj jestli je to už v pohodě, jenom se usmějete jak debil a řeknete že už je vám líp. Pak zase spíte a nakonec před zvoněním se otočíte na ty tři vyhulence za váma a vedle vás a začnete popisovat přípravu palačinek na který máte právě děsnou chuť. Občas slyšíte že to "někdo" přehnal, že to "někdo" nezvládá, že !někdo" je smažka a že "někdo" je vážně dementní. Ale nejčastějc že "někdo" je fakt moc. Po odchodu ze školy je to už v pohodě, ale ani na ty cíga sem chuť neměla. Řeknete bábi že je vám špatně, ve škole ste zeblili hajzlíky a ať vám udělá palačinky. Pak jí vyfakujete když má nějaký kecy o piškotech a nehrozících palačinkách a dete si lehnout. Krásný, prospala sem něco kolem deseti hodin, protože ve čtvrtek sem usínala kolem 17:00 a vstávala v pátek v 03:09. První na co si vzpomenete je Urbyho vytlemenej výraz a jeho totálně vypatlanej zhuleneckej smích, a palačinky. Máte pocit naprostý vymatlanosti, ale přesto vám je tak nějak fajn. Zjistíte že byste se mohli převléct do pyžama, dojít si na záchod, sníst puding a zapnout PC. Pak máte velice nasranou náladu když víte, že tam neni nikdo s kym by se dalo pokecat, z čehož plyne že po dvou písničkách od BC13 (Schizophrenia a Kandyland) vypínáte PC a vracíte se do postele. A pak en zásek na kulatou, lesknoucí se samolepku naproti mojí posteli. Já ani nevěděla že tam je, ale jak sem nemohla usnout, koukala sem na ní nejspíš hodinu, kdy sem se dokázala otočit na bok a usnout. Potom mi došlo, že dnešek (pátek) se včerejškem (čtvrtkem) naprosto posral. Ale moc sem o tom neuvažovala, až když mi moje milovaná matinka oznámila, že to prostě nevyjde, kvůli blbý domluvě. Pak to na mě spadlo a já měla chuť něco rozbíjet. Ve škole sem se dozvěděla že sem byla na sračky (ale že to bylo fajn, protože sem nevyrušovala) a bledá víc jak Eman (tudíž sem splývala s mým šátkem). A prej kdy dem zase. pamatuju si všechno. Jak tam Urby po prvním poskakoval že prej "dáme špíček?".. i to jak sem tam pak ležela a Urby vytlemenej povídal "Verčo poď, to je poslední, pak už hulit nebudem" a dokonce i to jak někdo řekl "to je pěknej pes" jeho majitelce a já sem opáčila že "do trouby by se vešel".

Byli sme vymatlaní, vytlemení a určitym způsobem... šťastní?

Nikdo vám neřekne, ani po vlastní zkušenosti, co to udělá vám. Ani jestli když vám bude blůbě, jako mě, budete chtít znovu. Ale můžu vám doporučit jedno - nikdy nechoďte sami a mějte po ruce aspoň jednoho nezhulenýho a zodpovědnýho člověka, kterýho sem právě já postrádala. A na tohle už vážně (vážně?) seru.

Každopádně musím říct, že pro lidi jako sem já jsou vyklepávající drogy
po kterejch se vám motá hlava a je vám špatně, klepou se vám nohy,
musíte otáčet celý svoje tělo na jednu stranu a tak dále..
prostě nejsou pro mě a řekla bych že ani pro paranoidní lidi mojeho typu.
I když na druhou stranu...

Ze všeho předchozího plyne jenom jedno - nefetuju. A ani nekouřim.
Jenom moje psychopatická část převyšuje tu logicky uvažující a ta měla zkrat..
Nic víc, nic míň.
 


Komentáře

1 Calwen Calwen | Web | 20. června 2010 v 22:14 | Reagovat

(Tak si zase dovolím blábolit pod tvým článkem...)

Já na tohle téma můžu říct, že mé kdysi psychopatické a kdysi normální já se před nějakou dobou spojily a od té doby tohle zvládám. Totiž, abys rozuměla - kouřím, sem tam piju, a když je příležitost tak trochu veselý zábavy taky neodmítnu. Baví mě to, možná proto, že mi pak nikdy nebylo zle, ale zároveň se dokážu prosmát večerem i bez toho.

Ale tvůj postřeh nakonec je správnej. Vždycky je dobrý mít po ruce někoho nezhulenýho, nebo alespoň někoho v trochu použitelnym stavu. A hlavně, když to někdo zkouší poprvý.

2 Tomoko Tomoko | Web | 24. června 2010 v 11:53 | Reagovat

Myslím,že tvůj stav ještě šel.Já když sem přišla k Lucce*jako ten zodpovědnej nezhulenej člověk*poskakovala uprostřed obýváku s pytlem trávy,rozhazovala okolo napelovácí hvězdičky na nehty a vysokým,jí nepódobným hlasem ječela "Sněžíí!!".Tráva,podle mě není droga,na trávě se nestaneš závislím.Když zustaneš u cigáret a trávy,myslím že to tě nezabije.Hlavně žádný další kroky kupředu .

3 Vivi Vivi | Web | 25. června 2010 v 2:18 | Reagovat

Jelikož sem se právě vrátila ze země kde to trávou žije tak bych asi měla mít nějaký zkušenosti. Ale nemám. Nějak mě to nebralo a za ty tři eura sem si radši koupila něco jinýho.
Ale ani ty, co kouzlu zelenýho potěšení podlehly sem v takovym stavu neviděla. Asi toho neměli tolik...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.