cd
ce



MENU




Nasadit okovanou masku,
plakat nad něčím, co není,
čekat až hrom uhodí do blesku,
doufat, že se něco změní.

Obklopen temnotou,
bouře nezuří jen venku,
prázdnem a samotou,
v rukou drtit prázdnou sklenku..

Psychický růst.. a ne zrovna pozitivní rozvíjení (a jedna pěkná prdel k tomu)

26. července 2010 v 22:53 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Nejspíš rostu. Psychicky. K horšímu, samozřejmně!
No, jestli je slovo "růst" vhodné, dalo by se spekulovat.. Jak je tedy opak růst?
Původně sem, tuším, chtěla napsat; už sem nejspíš vyrostla z toho, řešit problémy ostatních.
Ač možná přátel.
Internet už není to co býval (muhuhe, to zní ale historicky, že?), aspoň né pro mě.
Dřív to bylo.. svým způsobem "lepší". Vhodnější slovo nenajdu, v mém slovníku.
Bylo to potěšení, psát si se "spřízněnými dušemi". A to vážně, bez legrace.
Plně vyhovující lidi v okolí 15ti kilometrů (většinou?) nenajdete.
Já mam to štěstí, že mám aspoň Nelu. Jenže v tom je spousta okolností, spousta háčků.
Většinou.
Teď? Internet omezuje, aspoň mojí maličkost.
Vzhledem k tomu že spousu času trávím "pryč", zabíjím tím přátelství vytvořené mezi mou osobou a plnem dalších lidí. A neskutečně mě to užírá.
Ale když sem v "krajích vzdálených", nepřijde mi to tak.
Jak internet dokáže tvořit přátelství rok, dva
a nakonec ho přizabít během měsíce prázdnin?
Kurva.

Mimo to, jak jsem již někde řekla; já sem děsně unuděnej puberťák.
Sobec. Nesnesitelnej člověk, Psychopat trochu jinak. Dement. Cvok. Kretén. To.
Zkrátka? Ziky Zoom Orias.


Budoucnost si linkuju krásně. Ačkoliv - vím že plno věcí z toho nevyjde.
Jak mě, mimo jiné, ujišťují "staroušci". Vážně.
Mě nezajímá že budu šlapka nebo vyprávění jak skončim jako uklízečka hajzlů a tak.
Co oni mi maj co povídat? Ale o tom někdy jindy, možná i někde jinde..

Chtěla bych napsat o svojem "duševním vývoji",
ale když nad tím tak uvažuju, můžu psát jenom o "duševním zaostávání".
Blbé. Debilní, kreténské a tak dále a tak podobně.

Jak ventilovat tuhle negativní energii a blbou unuzenou náladu?
Návod, prosím. Hned - akutní případ.

Poslouchám "We're From America" od Marilyna Mansona. Nepomáhá to, nestačí to.

Měla sem v plánu rozjet projekt.. Něco na styl českých "SuicideGirls", společně s Lolou.
Ovšem, nějak to opadlo a já nemám tušení jak začít.
Kromě toho, nevím jestli se naše představy ohledně vedení celé věci odpovídají..
Každopádně, možná se dočkáte.. Ale - možná taky ne.

Potřebuju, chci..
Koukám na uchvacující fotky Metteorwi a chci fotit.
Kouká na perfektní obrázky Akemi a chci kreslit.
Chci něco dělat. Chci něco uskutečnit. Chci něco realizovat. Chci něco začít.

A mimo to, stalo se mi něco, co se mi běžně nestává..
Něco, co je naprosto pubertálně normální, ovšem pro mě pozoruhodný zážitek.
Morava, návštěva příbuzných, sobota - 23.7.2010, místo - "Hrádek", akce - "Brutal Pop fest".
Před vstupem do areálu můj zrak padl na něco
ne moc vysokého, zato ale hubeného a bloňďatého.
To něco moje moravská společnice "Leona" nazývá "malým, dlouhovlasým Svištěm".
A to něco mělo perfektní koženou bundu, mikinu, triko, steelky a v úplně první řadě pásek
A ještě před ním kalhoty. Víte, řerné roury.
Musím uznat, že hezčí klučičí nohy
(no fajn, mluvme rovnou o jeho dokonale vypadajícím pozadí..) sem neviděla.
Tudíž se celý večer v sobotu od šesti večer až do neděle do jedné ráno
nesl ve znameních jako například posedáváním, popíjením, pokecáváním, pokuřováním, povídáním si s kapelama, pařením a pogováním.
A v úplně v první řadě pokukováním po "malém, dlouhovlasém Svišti"
nebo "malém, krátkovlasém Svišti", což je dvojče
"malého, o něco dlouhovlasejšího (a celkově dokonalejšího) Sviště".
A vlastně ještě po dvouch punkerech co byli bezpochyby kamarádi
"malého, dlouhovlasého Sviště" a vlastně takový skoro astrální kapky.
Vypadali úplně stejně, když pomineme fakt že jeden byl menší
a ten vyšší pogoval bez trika. Obá "malý Svišťové" ("Svišti"?) měli takovej..
mírně (dost) mimo (zhulenej?) pohled. Podle toho co říkala "Leya" tak
"obá malý Svišťové" jedou pořád v něčem. A taky už zjišťovala jestli..
konkrétně, všech co potkala se ptala "Má málý dlouhovlasý Svišť ženu?",
z čehož sem po deseti minutách umírala na záchvaty smíchu, věřte mi - nelžu.
Moje konverzace s "melým, dlouhovlasým Svištěm" probíhala zásadně znakovou řečí
a pokuřováním mých BlackDevilek, které (jak mi "malý, dlouhovlasý Svišť" znakově naznačil)
mu zachutnaly stejně jako mě. Potom následoval "velice zvláštní a tak trochu nasraný" pocit.
Vlastně situace. Když sem seděla u stolu už mírně unavená a věděla že za chvíli odjíždíme,
koukala sem před sebe, hlavu podepřenou, ústní dutinu neustále zaplněnou kouřem.
Pár lidí se mě ptalo, co mi je, načež odpověď byla "hledam jednu prdel".
Vlastně to muselo vypadat strašně komicky a uboze.
Byla sem už tak unavená že na mě padla lenost až tak velká,
že sem se už ani nešla podívat kde se ta prdel patřící
"malému, dlouhovlasému Svišťovi" poflakuje, což způsobovalo onen pocit.
Nakonec sem ho viděla se mihnout kolem, což mi nijak extrémě náladu nezvedlo,
což opravdu nechápu.
Teď mě fakt mrzí, že sem si neřekla třeba o fejzbůk nebo tak. Ale co už, stalo se.
A je to pryč. A já už na to nemyslim.
Ale ta prdel....

Mam dost, loučím se.
 


Komentáře

1 Vivi Vivi | Web | 27. července 2010 v 3:00 | Reagovat

No způsobů na ventilování negativní energie je plno. Já osobně používám povídky.
Ale zabírá taky mlácení hlavou do zdi, běhání po lese (asi si budeš připadat trochu jako debil až na tebe budou zírat všichni sousedi, ale protože budeš mít v krvi plno endorfinů a budeš se modlit aby si přežila, tak ti to bude tak nějak jedno), nebo zkus fotit a kreslit. Protože to určitě taky pomáhá. Nebo cokoliv co chceš zkusit a co se ti líbí. Jo a vždycky se můžeš snažit nějak vypátrat ten úžasnej zadek (Ale to by při neúspěchu mohlo znamenat víc negativní energie než už máš). Jo taky mě napadá, co třeba do někoho praštit a nebo ho aspoň pořádně seřvat? To na určitej čas pomáhá ze všeho nejlíp.

2 Niki Niki | Web | 28. července 2010 v 19:49 | Reagovat

Čumím.. :-O ..to se musí nechat..

Achjo, s tím jak něco chceš udělat, uskutečnit a tak.. no to sme na tom upe stejně... ale vůbec se mi nic nedaří...

A s tím internetem.. mě teda naprosto omezuje.. já vlastně nedělám nic jiného.. Já sem celý den u PC.. nic jiného nedělám.. na nic jiného nemám energii.. já mám aji na pc absťák.. prostě děs běs..
Já bych se nedostala ven, kdyby nebyl můj bývalý, který mě vytáhne alespoň někdy ven...

Je to fakt hrůza..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.