cd
ce



MENU




Nasadit okovanou masku,
plakat nad něčím, co není,
čekat až hrom uhodí do blesku,
doufat, že se něco změní.

Obklopen temnotou,
bouře nezuří jen venku,
prázdnem a samotou,
v rukou drtit prázdnou sklenku..

..a na ničem jiném nezáleží

27. srpna 2010 v 23:26 | Ziky O. |  Vrah
Milý Deníčku,
konečně mám možnost ti povyprávět o mojich momentálních náladách,
stavech mysli a duševních rozpoloženích.
Doufám že se z toho nezcvokneš, jako lidé.
Ta bídná stvoření! To oni za to mohou!

Milý Deníčku,
dnes se naskytla zvláštní příležitost, udělat tento zápisek.
Kromě toho, že se nechci pyšnit splněním opravných zkoušek,
musím uznat, že jsem ráda že to dopadlo tak, jak to dopadlo.
První školní den, ve středu, chci dojít do třídy jako první.
Z prostého důvodu - obsadit si svoje místo.
A to má též svůj důvod.



Milý Deníčku,
ovšem tady nastává vrcholná změna.
A jaká že? Cha!
Následující školní rok, který se kvapem blíží strávím osamotě.
Proč?
Též z prostého důvodu - vytvořila jsem si izolaci.
Vybudovala jsem si vlastní svět, daleko od reality.
Ale nebudovala  jsem ho sama. Bohužel.
Jen jsem zůstala opuštěná. Nechaná napospas vnějšímu světu.
Zanechaná v krásné iluzi o přátelství.
V iluzi o tom, že svět nemusí být tak šedý, zlý a nudný.

Jenže, Milý Deníčku,
když se vybuduje svět ve dvou,
a pak ho jeden opustí..
Nezbávý nic než samota, zoufalství a stesk.
A přesně to mi teď zůstalo.
Nic víc, nic míň.
Možná, na chviličku, se mi ve vlnách šedi zobrazil odlesk naděje.
Nutno podotknout, že naděje falešné.

Milý Deníčku,
na tuhle situaci mi slova nestačí.
Snad poslední co můžu říct je;
Díky za minulost, ale zbavte mě budoucnosti!

School Depression
Každopádně... nějak to dopadnout musí.
Stesk, nuda, zášť, šeď.
A vzpomínky na minulost.
Na krásy našeho uzavřeného a odtažitého světa,
kde bylo místo jen pro nás a náš humor.
To je to, co mi zůstane.
To jediné a neposkvrněné.
Zoufalství.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.