cd
ce



MENU




Nasadit okovanou masku,
plakat nad něčím, co není,
čekat až hrom uhodí do blesku,
doufat, že se něco změní.

Obklopen temnotou,
bouře nezuří jen venku,
prázdnem a samotou,
v rukou drtit prázdnou sklenku..

Jsem posedlá.. Jsem jím posedlá..

23. září 2010 v 20:33 | Ziky O. |  Vrah
Záleží na tom...?

A na čem vlastně záleží..?
Zase ty kecy.. Přesuňme se k faktům.

Momentálně mám počítač přemístěný v kuchyni, což znamená,
že tu svůj drahocený čas vůbec netrávím.
Kdo by o to stál? O hodiny prosezené ve společnosti dospělých
kteří se mu neustále dívají přes rameno
a svojema dotěrnýma připomínkama "Kdo/Co to je? S kým si píšeš?
Co děláš? No tak to nechápu. Tohle hned zavři!" a tak dále a tak podobně.
Navíc už mě to tu ani nebaví.
Padá na mě moje dementní období naprosté nudy a nespokojenosti,
ale zároveň tiché přizpůsobivosti.
Tak jak dopadnu?


Nedělám nic, co by mě spojovalo s minulostí.
Snad kromě pár věcí.
Nekreslím. Čtu knížky o 12ti znameních. Nefotím.
Prudím učitele a truchlím. Neklábosim s lidma na netu.
Jsem posedlá.
Nešťastná, nespokojená, nemající důvod.
Puberťačka, co si není schopná přoznat, že je stejná jako všichni.
Takže je jako všichni. Bavíme se o mě? No jistě.
A co je a co není ironie?
Proberte se.

Ten zmrd mě už vážně sere. Tím, že nic nedělá.
Nemusím ho ani vidět, ale je mi pořád nablízku.
Jsem posedlá, jak jsem řekla.
Vkrádá se do mých nejtajnějších snů,
kde se stávám tím, čím v běžném životě nechce být nikdo, ani já.
Ale v jeho přítomnosti bych byla vším, ale zároveň jen sama sebou.
Tyran, ale i otrok. Hrubá, ale i něžná. Tvrdohlavá, ale i poddajná. Co to kurva je?

Vkrádá se nejen do mých snů,
ale nenápadně se vtírá i do mých myšlenek, které se ho vůbec netýkají.
Připomínají mi ho místa, kde snad ani nikdy nebyl.
A nejhorší na tom je, že je skutečný.
Ale moje představivost je natolik aktivní, že začínám být opravdu paranoidní
a začínám si myslet, že tohle všechno je jenom fraška a kamufláž.
K Bohu s tím.

Ve škole je to na nic. I onen ústav mi ho připomíná.
Odpusťte mi, opravdu se snažím vyhnout myšlenkám na něj, ale vážně to nejde.
Snažím se vyhnout myšlenkám na něj, snažím se dostihnout jeho osobu.
Tak, kde skončím?
 


Komentáře

1 Vivi Vivi | Web | 24. září 2010 v 20:34 | Reagovat

A co se zkusit těm myšlenkám nebránit? Třeba stačí svojí fantazii vyčerpat tím, že jí necháš dělat si co chce a pak bude klid. A nebo taky ne. Ale to už je riziko.
A vždycky se drž toho, že každá posedlost jednoho dne vyšumí.

2 Maruška Maruška | Web | 30. září 2010 v 17:22 | Reagovat

Ano byla, ale přesně z ČB nejsem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.