cd
ce



MENU




Nasadit okovanou masku,
plakat nad něčím, co není,
čekat až hrom uhodí do blesku,
doufat, že se něco změní.

Obklopen temnotou,
bouře nezuří jen venku,
prázdnem a samotou,
v rukou drtit prázdnou sklenku..

Leden 2011

Křížek na jeho krku a prstýnek na mém ukazováčku

29. ledna 2011 v 22:40 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Tak jsem tu. Zase v realitě. Chci zpátky, zpátky do náruče.
Pandy byly všude. Náušnice, čepice, klapky na uši, notýsky..
A stejně jako všechno ostatní.
Prstýnek na mojem pravém ukazováčku.
Křížek na jeho krku, pod svetrem.
Co dál?
Zákaz kouření i v kuřáckýh prostorech.
Vlakáč, metro, Chodov.
Florenc, to si zapamatuju.
Ledová šlehačka patříí Emi. "No stovku bych za to nedal"
Ani já ne.

Violent Pornography mi tu hraje

26. ledna 2011 v 22:34 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Sedím a koukám na monitor. Na dva monitory.
Skype.. ukončený hovor s Emi a RPG s Kakuzem.
ICQo.. konverzace s jedícím a tudíž nepřítomným Densem.
Youtube. System of the down, Violent Pornography.

Everybody, everybody, everybody livin' now
Everybody, everybody, everybody fucks
Everybody, everybody, everybody livin' now
Everybody, everybody, everybody sucks
Everybody, everybody, everybody livin' now
Everybody, everybody, everybody cries
Everybody, everybody, everybody livin' now
Everybody, everybody, everybody dies

Chach..

24. ledna 2011 v 20:46 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Hovory po skájpu.
Plnící se popelník, zničené plíce.
Úvahy nad Hašišem. Co třeba Zelí?
Prázdná sklenička s vodou.
Prázdná krabička od životakazičů.
Horká čokoláda z automatu v dohledu.
Zapálené cígo, spousta kouře.
Otevřená ventilačka, zima.
Sníh. Sračky a zvratky.

Nasraný Slunce Ti ruku podá, na podlaze zůstane Stín..

22. ledna 2011 v 11:41 | Ziky O. |  uzamčeno
Nasraný Slunce
Ti ruku podá,
na podlaze zůstane Stín..

Dostala jsem dokonalý Vánoční dárek.
Přijela jsem k matce,
a čekala na mě kopička zabalených věciček.
Zbytek dostaneš k svátku, řekla.
Vybrala jsem si povlečení sladěné do černo-šedo-bílých barev,
zdobené jakousi pěkňounkou anime gothic dívkou.
Potom, aby mi ladila postel, mám i polštářek a deku se stejným motivem.
Černé prostěradlo. A fialový penál, červený sešítek.
A boží kytku. Příště vám jí vyfotím.

A teď k nasranýmu Slunci.
Tenhle dárek mě potěšil nejvíc.
Je od máminýho bejvalýho přítele.
Od Standy. A já ho stále žeru, protože je to klidnej hipísák.
Když si trošku přihne, pak je to naprosto dokonalé.
Navíc - já miluji osobní a osobité dárky.
Proč mám asi ZeeZovi dětské trenky pod polštářem, že.

Jak to bude dál? Aneb změna budoucnosti

20. ledna 2011 v 19:34 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Sedím v obýváku. Mlátím do klávesnice napíchnuté na počítač mojí babičky,
která zrovna jela na pohotovost. Budu se stěhovat. To jí nejspíš odrovnalo nervy.

Fajn, žiju tu s ní a zbytkem týhle pošahaný rodiny skoro dva roky.
Možná nejdůležitější dva roky mojeho dosavadního života. Kdo ví.
Všechna léta byla pro můj život ta nejdůležitější.
Všechny okamžity, náhody a rozhodnutí. Setkání a loučení.
Ztráty a nálezy.

Teď je tu zas změna. Né ledajaká, byť celkem zásadní.
Nechci to tu opustit. Tenhle koutek světa.
Nesnáším to tu, ale svým způsobem je to moje.

FUCK END!

12. ledna 2011 v 21:57 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
FUCK END! Konec útěku z reality. Návrat ke kořenům.
Otevřu dveře, překročím práh
a už se na mě řítí slečna Deprese, hlasitě vykřikujíc;
"Čáu Ziky! Hej kámo tyvole, vítej zpátky v realitě!"
a bouřlivě mě objímá. Už nikdy mě nechce pustit.

Taky sem ho nechtěla nikdy pustit ze svojeho objetí..
Moment.. o kom se teď mluví?
Dva kandidáti. Jen jiná skupina, jen jiné zařazení.

Panda balí

10. ledna 2011 v 6:40 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Přežila jsem včerejší balení.
*očekává hlasitý aplaus*
Takže prezenčka:
Věci na talentovky. Desky, domácí práce, náčrtky, penál, zbytek.
Odpad. Triko na spaní, hřeben, šminky, odličovací sračky, záložní kalhoty.
A ten zbytek kolem. Peněženka, mobil, MPvěc, cíga, zapíky.

To je asi tak vše.

Útěk

9. ledna 2011 v 10:31 | Ziky O. |  Psáno centropenem
Útěk? Zbabělá volba. Cesta k výhře. Spíš k zániku.
Ke svobodě. Co to vůbec je?

Šla jsi ven. Na první ranní cígo. Asi v půl desátý.
Už nikdy nebudeš kouřit doma. To jsi slíbila. Tak to dodržuješ.
Šla jsi ven. Asi jenom na dvacet minut, ale stejně..
Šla jsi tam pod barák. A pod stavbu. Na tu louku.
Viděla jsi špičky hor tyčící se nad lesy.
Pole, pár stromků v dosahu.
Chuť odejít.

Plný rozsah.

8. ledna 2011 v 23:09 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Jáj.
Už vím, proč odsuzuji vztahy.
Vážný vztahy.
"Miluju tě"? Cože?!
Já to fakt myslela vážně.

Jsem zrzavej rak s centimetrovou ušní ďourkou a amatérskou kérkou.
A s plícema plnejma dehtu.
A nečum.

A tak to je.
Budu navždycky sama.
A možná mě to ani nesere.
Možná taky jo. Ale co už.
Podřídit se systému? Ne.
Žádné podřizování.
A už vůbec ne lidem.

Takže teď..
si pudu nalejt trochu toho bílýho vína..
sednu si do okna..
pustim si MPvěc..
to radši ne..
..a dam si cígo..
..a budu v klidu.
Možná někdy.

"Neřešme to"
Utíkat od problémů.
To umí všichni.
I my dva.
Utíkáme.

A všechno to skončí u oněch dvou slov.
"Miluju tě"
"já tebe taky"

Říkala sem ti.. ne.
Prosila sem tě, že mi máš říct, až budu nesnesitelná.
A ty dál vesele mlčíš.
Umíráme.

Sbohem v pekle.

Pevné pouto aneb "úvaha" o "lásce"

8. ledna 2011 v 10:16 | Ziky O. |  uzamčeno
Uvažujte. Jak to je?
Přemýšlejte. Co se vám vybaví?

Vztahy. K čemu to je?
Ano. Stále to odsuzuji? Ano.

Přestože miluji, odsuzuji to.
Vztahy, lásku. Závislost na lidech.
Protože lidé odejdou.
A jiní zase přijdou.
Kolotoč.
Snažím se přijít na to, jaký je základ mé teorie.
Nechte mě bejt.

Hubert

8. ledna 2011 v 9:58 | Ziky O. |  Jídelní lístek
Hubertův Deník.
Tvor, který dokáže zaujmout svým skvělým stylem psaní, stejně tak i svými náměty.
Kde končí realita a začíná fantazie?
Heterosexuální psychopat. Maniak s myslí feťáka.
A to myslím bez urážky.

U některých částí jeho příběhů se člověk od srdce zasměje.
Černý humor.
Ale já umím ronit slzy. V některých částech.
Občas mi přijde jako by psal o částech mého života.
Asi proto se neustále vracím k "Ležíš v lese na suchým listí".

Jednoduše a prostě - i on patří mezi zákuskové speciality,
které si nemáte možnost koupit.

Bože - odpusť, ale tady zemřeš.

Řekla bych že jo.

7. ledna 2011 v 22:35 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Vyškrabávat si do kůže spirály.
Vylévat části inkoustem.
Téměř žádná krev, spousta bolesti.
Šílený úšklebek.
Pocit prázdna.
Veselé zvracení, absence ve škole.
Tělocvičná videa.
Trochu Nirvany a plešný Manson.
Zkažená láska a spousta děvek.
Láska na dálku a spousta přání.
Přejme si děvky.
Dámu v červeném, prosím. Pokoj číslo 23.
To číslo je všude,
Je 22:23. Co jste si mysleli.
Nikoho nezajímáte.
Ani já nikoho nezajímám.
Dnešní svět.
Nesere mě to.

Jak moc se liší virtualita od reality?

6. ledna 2011 v 22:01 | Ziky O. |  uzamčeno
"ona má antidepresivní rybičku
vytetovanou na nejtajnějším místě
možná je pod srdcem
a možná trochu níž
ona muže všude
prostě tam - kam
si vymyslíš..
...a ona plave!!
"

Ve virtuálním světě jsme tím, kým chceme být.
Jsme schopni bez ostychu komunikovat s lidmi, které nejspíš nikdy v realitě neuvidíme.
Svěřujeme se, smějeme se s nimi, toužíme po setkání.
Trápíme se, že je nikdy neuvidíme. Pak se s nimi potkáme a možná i litujeme.

Ve virtuálním světě dokážeme to, co bychom v realitě nejspíš neudělali.
A teď nemluvím o sexu po netu. Ačkoli, možná... možná.. možná že jo.
Bastardi.

Virtualita je plná fantazie.
Realita je krutá... realita. Skutečnost.

Když ve virtualitě ztratíte přítele, snadno najdete nového.
Když v realitě spadnete na držku, není nikdo, kdo by vás zvedl a nakopl k dalšímu kroku.
Proto se tak snadno stáváme oběťmi vlastních snů.
Protože tady, na kompu, je v dnešní době možné prožít všechno.

Jenže to uvědomění si, že je to realitě na hony vzdálené,
bolí podle mě víc, než cokoli jiného.

Blemh...

6. ledna 2011 v 21:28 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
"Já nejsem pro tebe.
Ty nejsi pro mě.
Zabiju tě první.
Když počkáme, tak uvidíme.
Jsi tajný ďábel.
Nejsi princ.
Ty nejsi přítel.
Jsi ještě dítě.
A nakonec - jdi jeden sobecký milenec."

...aneb; milujme Emilku Podzimků ♥

Chcípni................ a nečum

5. ledna 2011 v 18:00 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Já nevim co mam psát.
Prostě mě to sere. Strašně moc.
Moje blbá nálada. Fajn.
Nechci tě tim srát. Ale možná mě sereš ty.
Ne přímo ty. Fajn, možná je chyba ve mě.
Nechci se s tebou hádat, nechci na tebe bejt zlá.
Hnusná, jízlivá. Taková, jaká jsem.
Nedokážeš mi pomoct? Ne na dálku?
Chach! Směju se ti. Směju se i sobě. Je to tak trapně komické. Až k pláči.
Ani v reu bys mi nedokázal pomoct. Nikdo nedokáže..
Proto píšu - jsem sama.
Mam lidi, u kterejch se můžu vykecat. Lidi, který mě poslouchaj.
Možná mě i chápou. Ale neumí pomoct.
Myslim si, že ty neumíš ani jedno.
Miluju tě. Jak moc pravdivé?
Myslím si, že.. jo. Asi tak. Prostě jo.