cd
ce



MENU




Nasadit okovanou masku,
plakat nad něčím, co není,
čekat až hrom uhodí do blesku,
doufat, že se něco změní.

Obklopen temnotou,
bouře nezuří jen venku,
prázdnem a samotou,
v rukou drtit prázdnou sklenku..

Únor 2011

Hah

27. února 2011 v 19:56 | Ziky O. |  uzamčeno
Hah. Ironický úšklebek, letmý pohled přes záclonu medových vlasů.
Vůně způsobující chaos, zbavující rozumu.
Zítra by to byly dva měsíce. A ty to víš. Ne, nechci vzpomínat. A ty to víš. Tak proč?
Hah.

JOJO-bonbóny

24. února 2011 v 14:51 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
OMG!
Spamuji svůj facebook statusy typu "boom boom pow, to by Jeffree fucking star xP"
"eenie meenie minnie moe.... xD oh yeah xD"
"Buď mým lhářem, protože já to potřebuji.
Potřebuji lži. Potřebuji TVÉ lži, a to je ten problém.
Už navždycky. Tak mě vezmi pryč. Daleko od tohohle všeho.
Daleko od nich, daleko ode mě a daleko od tebe. Prosím.."

A tato zlomená křídla ponesou naši lásku v oblacích..

24. února 2011 v 9:13 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Musím číst to "ahoj".
A pak spoustu dalších věcí.
A dělat, že nejsem zmatená.
V sobotu jedu do Prahy.
A situace si žádá, aby to nevypadalo, jak že mě to děsně sere.
Respektivě vzato to nesmí vypadat tak, jak to je.
Potkat milé malé nepohlavní Babe, potom taky úchylnou Akemi,
a mou skvělou psychickou oporu - malou sympatickou Emi.
Jo, bude to fajn.

Výbžlev

22. února 2011 v 0:01 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Přicházím na to, co postrádám.
Postrádám lidi.
Teď, co s týdnem volna?
Jo, dneska jsem byla ve škoel v Lede. Strávila jsem vcelku fajn den.
Zítra jedeme domů. Je mi z toho špatně. Snažím se to oddálit pozdním spánkem.
Úterý, středa, čtvrtek, pátek budu doma.
V sobotu se mi snad podaří vypadnout do Prahy.
Možná bych neměla jezdit..
A v neděli zas doma.

Víte, co tím chci říct?
Nemám co dělat.
Buď uklízíme, čumíme na televizi nebo sedíme u počítačů.
Je to žalostné. Žalostnéééé, vážení..

Koukám totiž na ten Mumínův klip,
který jsem nově objevila.
A taky na spoustu dalších.
Potřebuju někam patřit.
Ke hmatatelné partě.
Jo. Dělat bordel, užívat si.
Těším se na ty pařby, na ty akce.. i na ty průsery.
Jenže s kým?
Toť otázka, že..

Teach me how to scream..

21. února 2011 v 23:36 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Co chce, chlapec?
Ne, prosím ne. Dnes ne.
Už je pozdě.
Ne, prosím zítra ne.
Jo, to by možná šlo.
Vlastně ne. Moc dobře víš, že nešlo, malá Ziky..
Jo, já vím. Ale stejně....

Give in, give in, give in!

19. února 2011 v 19:49 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
..tóny Dead Is the New Alive od Emilky Podzimků mě nutí psát.
Vzpomínáte na Paranoidní?
Give in, give in, give in!
Vzpomínám. Často, hodně.
Snad to není špatně, ale všichni víme, že ano.


Je to zvláštní, moji milý.
Snažím se zdvihnout číši poznání nad hlavu
a vnutit svému mozku, že tohle je realita, kterou musí přijmout,
anižby mi dával tyhle stupidní informace o tom, že nechce.
Že nemůže, protože to není správné.

Že to sice ví, že je to nutnost a podmínka pro bytí na tomto světě,
le že raději zemře, přestože neni schopen se zabít.
Měsíc je hlupák na kraji propasti.. (Obloha je dnes obzvlášť smutná, Hubert)
Dívejte se do svých vlastních očí a řekněte sami sobě co vidíte.
Protože nikoho jiného to nezajímá.

Když se díváte do očí slepému stromu..

15. února 2011 v 13:51 | Ziky O. |  Psáno centropenem
Život je složitý. Až moc. Až příliš.
Proto neřeším svou minulost.
Ani budoucnost.
A už vůbec ne přítomnost.
Neřeším nic, nechci.
Popíjím čas z borůvkového hrníčku.
A snažím se přežít vlnu cukru tím, že se plavím na banánu.
Přitom stojím na pláži a dívám se dolů z hor.
Co vám tím chci říct?
Že v moři z ostružin plují sušenkovití delfíni.

23 cigaret, mmn

14. února 2011 v 21:51 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Odolávám chuti vraždit.
Né jen tak ledajekého smrtelníka.
Ba ne, spíš něco horšího.
Vraždit všechny.
A kromě této chuti necítím vůbec nic.
Jen chlad, prostupujíí mým tělem.
Poslouchám Vypsanou Fixu,
či Vykreslenou Pastelku, jak říká Lola..
23 cigaret.. mmn..

Zničená ~ a výpis o ničem

9. února 2011 v 15:46 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Jsem zničená.
Zničená z nový školy, novýho života, novýho systému.
Prostě tak.
A je zvláštní nevidět Emi na skypu..

Odhodit veškeré šatstvo,
a nohy přes sebe.
Sluneční brýle na poličce. Odloženy.
A poslouchat svůdný hlas
pana zvaného Hlad.
To zvíře v něm..
Nenávist chovaná k románům, láska skryta pro vlky.
Co si vybrat, že..

žle

8. února 2011 v 21:05 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Začínám nový život.
Daleko od toho minulého.
Konec netu. Zmizím.
Začnu se učit, abych pro sebe udělala jen to nejlepší.
Už chápu, že to dív byla chyba.
Že jsem se měla snažit víc.
A že kouření mi nepomáhá. Po fyzické stránce je to přesný opak.
A ta psychická se tím nevyrovná.
Moje roztáhlý ucho? Jedna z největších chyb mého dosavadního života.
Jsem přeci ještě dítě.. K čertu, nebylo mi ještě ani patnáct!
Dospělí se snaží nám pomoci. Nám. Nám dětem.
A ví, co je pro nás nejlepší.
Divím se, že mi tyhle základní věci docházejí až teď.
A mrzí mě to. Vážím si tohoto poznání.
Odpusťte mi, moji blízcí, jenž jste byli zklamáni mou osobou.
Lituji toho.
Opouštím tenhle život. Ne, nechci se zabít, sebevrazi jsou zbabělci.
Opouštím tenhle, začnu nový. Mám příležitost. Příležitost se změnit.
Napravit předešlé chyby. Být lepší a rozumnější.
A taky že budu. Toť vše, co jsem chtěla říct..

Skáčeš dolů. Po hlavě. Do nazelenalých odstínů.. Není již cesty zpět.

4. února 2011 v 13:46 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Sedím, čumím.
Jsem tady. V novém životě.
Tak tu ráčím vítat, jak je mi doporučováno.
Určování pravidel, rozdávání povinností.
Teď můžeš tohle, ale pak musíš tamto.

Chci si zvyknout.
Na nový život. Nové všechno.

Taky na nový Deník.
Světlé desky. Modro žluté. Velice snové.
Pár popsaných stran, vlna nezájmu.