cd
ce



MENU




Nasadit okovanou masku,
plakat nad něčím, co není,
čekat až hrom uhodí do blesku,
doufat, že se něco změní.

Obklopen temnotou,
bouře nezuří jen venku,
prázdnem a samotou,
v rukou drtit prázdnou sklenku..

Květen 2011

Oh me..

19. května 2011 v 10:39 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Mám předpoklady k tomu, nebejt feťák.
...if I had to lose a mile...
Feťákej život sem si představovala jinak.
...if I had to touch feelings...
Napsat projev při pohřební příležitosti.
...I would lose my soul...
Má Drahá je mrtvá.
...the way I do...

A už to tak bude - že nebudu normální.
...I don't have to think...
Mám pocit, že dost brzo umřu.
...i only have to do it...
Stíhá mě paranoia.
...the results are always perfect...
Všichni umřem.
...and that's old news...

Poslouchat Kurta, který se ptá.
...would you like to hear my voice...
A nikdy neodpovídá.
...sweetened with emotion...
Jeden by se bál.
...invented at your birth?...

A jak to bude dál?
...i can't see the end of me...
Je to zbytečný.
...my whole expanse i cannot see...
Možná je ještě šance něco udělat, něco změnit.
...i formulate infinity...
Vím že v sobě ještě něco mám.
...and store it deep inside of me...

Co bylo, bylo. Jen se toho zbavit.

9. května 2011 v 21:14 | Ziky O. |  Drahá, Vrahová..
Mám pro tebe jenom jednu, poslední větu:
Bylas fajn, teď se směješ světu.
Musím taky říci, ačkoli tohle nikdy neuslyšíš,
ale svět se směje tobě, jako vždy - jen to nevíš.
Otevři oči a dívej se, tak jako předtím,
jak ti to říct ale sama nevím.
A jestli to děláš úmyslně,
seš teda pěkná svině.
Mám v plánu vymazat tě z mých vzpomínek,
ale jen těžko přetrhnu ten řemínek.
Pojí mě k tobě,
ale přesto ne nás obě.
Slaní poslíčci putují po tváři,
Slunce nad našimi hlavami už nezáří.
Tvůj úsměv už mi nepatří,
už není "v sobotu na nádraží".
Tak, jako dřív, mohu říct jen "bez Boha".
A v místnosti nezůstala ani noha..

Twenty-three to be free a The Nobodies okořeněné tebou

7. května 2011 v 18:29 | Ziky O. |  Drahá, Vrahová..
Chci ti říkat Princezno. A šeptat ti do ucha, že jsi můj poklad. Ale ty o tohle nestojíš. Potřebuješ někoho, kdo ti bude říkat, jaká jsi děvka a že je to děsně rajcovní. Tak to teda není, abys věděla. Jediná děvka, která by za tohle stála je ta Mensnova. To je děvka už od pohledu. Děvka z praxe. A to tak, že doslova. Ty jenom přičicháváš k tomuhle, a přitom jsi horší než ty opravdový kurvy. In the pines, in the pines. Zavřela bych tě tady a nechtěj vědět, co všechno bych byla schopná ti provést. Death Note by na to nestačilo. Byl by to příběh sám o sobě. A to jsou jen mé představy, protože reál - reál by byl mnohem nechutnější. A přitom by to všechno bylo tak romantickéé.

Jenom ti chci říct, že mě vážně sereš, protože seš skvělej člověk a já odmítnutí nesnášim moc dobře. Zvlášť po tom, co bylo. Víš jak to je. Ale já ne. Tak proč mi to neřekneš? Chci vědět hodně věcí. Vlastně já chci hodně věcí. A je to jedno. Protože nevím, kde jsi spala minulou noc. Tvůj život mi uniká mezi prsty a když zatnu v pěst, rozuteče se do všech stran. Stejně jako kouř, který se jen otírá o konečky našich prstů, ale nikdy ho nebudeme moct chytit.

Řekni abrakadabra a objeví se malý zelený mužíček, který ti řekne, jak blbá seš. Jen to zkus, protože on nikdy nelže. Třeba ti řekne, že oplýváš inteligencí, jenom seš moc zabedněná, což by bylo pravděpodobné. Whatever. Řekla bych ti už jen jedno, než přijde další čas mého výlevu - ono to přejde. Časem. Tak tomu pomož, jestli se mě chceš zbavit. Zavéráš své oči a utíkáš před strachem do neznámých míst. Pak chceš zpátky, ale už je pozdě. To je realita, má drahá.

23
twenty-three to be free

"Today i am dirty
I want to be pretty
Tomorrow, i know i'm just dirt
We are the nobodies
We wanna be somebodies
When we're dead,
They'll know just who we are"

Jak prosté -

3. května 2011 v 18:18 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
moc velkej strach na lítání z výšky. promiň.
Jo, jasně. Dyť v pohodě, že..

Budeme se dívat z okna, jak prší. Chceme skočit, ale víme, že takhle dopadnout nemáme.
Potřebujem pistoli. Pak by to bylo možná uskutečnitelné. Tohle vám jen tak neprojde, říkáme.

Půjdeme borovicovým lesem a v klídku si zapálíme. Možná se spijem, jen tak - na kuráž.
Dáme si ještě další tři nebo čtyři, protože se snažíme to oddálit.
Zvažujeme to znovu a znovu. A ještě jednou.
A pak se to stane. Ten zlomový okamžik - totální uvědomění.
Jasně že tu jsou lidi, co by nás chtěli mít po boku. Ale to nejde. A oni nepřijdou.
Tak na co čekat?
A tak nasadíme ten nejupřímnější úsměv, co umíme. Ne, on přijde sám, protože my ho nemůžeme potlačit.
Totální smíření.
Ještě jednou si lokneme z petflašky od koly, kde teď převažuje víno, dobře no.
Vykouříme ještě jednu životakazičnou slečnu, přičemž si až paranoidně všímáme každých detailů.
Zahodíme vajgla, napíšeme slohovku smybolicky na 23 á-čtyrek
(aby to mělo efekt, zakroužkujeme číslo poslední stránky),
přiložíme pistoli ke spánku a prostě stiskneme spoušť.
Jak prosté - pozdě litovat.

Já a ty plus ona, my všichni a on

2. května 2011 v 22:48 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Bubáci pod postelí a divné období. Nevím, ale řekla bych že nastává epidemie.
Nevím nic o tom, co se děje. Mluvím jednotlivě, ale to napravím.
Nebyla bych to já, kdybych nemluvila o mě jako o nás všech, víme? Víme.

My girl, my girl..

1. května 2011 v 20:43 | Ziky O. |  Drahá, Vrahová..
"My girl, my girl, don't lie to me!" ozývá se ze záznamu Kurt. Křičí a přezpívává slova mojí duše, určená tobě.


Patříš do mého srdce.
Uzamkla bych tě tam, připoutala k posteli z nejlepších látek a rozmazlovala tě, klidně i proti tvé vůli.
Jahodama a horkým medem, čímkoli bys chtěla. Výměnou za to, že budeš moje, daleko od okolního světa.
Miluji tě a ty neumíš lhát. Možná říkáš, že mě miluješ, možná si to říkala a možná žes to i myslela vážně.
Ale lžeš. Patříš každému, stačí na tebe ukázat prstem. Mé srdce je ve tvých rukou.
Beztak jsi nebetyčná děvka a nikdy nebudeš moje.
Tolik slibů, kolik padlo a tolik sladkých lží, které pro nás byly pravdou. Alespoň pro mě.
Možná je to tím rumem, který mi putuje v žilách. Ale tobě v žilách putuje vodka.
Avšak stále víme, že život je jen hra?
Slaní poslíčci by putovali po tváři, za vzpomínku Kurtovi. Kdyby to pomohlo.
Putovali by i za pár vzpomínek, do kterých patříš i ty, jak říkám.
Hořkosladká chuť na jazyku. Na jazyku olizující rty kovové chuti.

..protože Kumbál je kuřák xP

1. května 2011 v 11:35 | Ziky O. |  Srdcové záležitosti
Jasně že chápu, že už je to pryč a že to bylo o hovně.
Jasně že chápu, že se stao pár věcí, který mě teď serou.
Jasně že chápu, že to bylo prakticky zbytečný.
Jasně že chápu, že to bylo možná nezbytný.
A jasně že mi to je a neni jedno.
Přejdu to.
Ale Kumbál je kuřák, a tak to bude už navždycky..

kill me again..