cd
ce



MENU




Nasadit okovanou masku,
plakat nad něčím, co není,
čekat až hrom uhodí do blesku,
doufat, že se něco změní.

Obklopen temnotou,
bouře nezuří jen venku,
prázdnem a samotou,
v rukou drtit prázdnou sklenku..

Červenec 2011

a přeskakujeme mrtvoly.. (kec)

29. července 2011 v 2:36 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Dvě hodiny ráno a všichni spí. Vim že bych se měla jít mejt a jít spát. Protože teď tu nikdo neni a ráno tu budou a já přece nechci spát, když mám možnost je mít. Bejt s nima. A vim, že se mi teď do tý posraný vany vůbec nechce, ale že ráno tu budou a kdybych se na to vysrala teď, vysrala bych se na to i ráno a cejtila bych se jak neskutečný prase už. A přitom až vlezu do tý vany, bude mi nádherně. A tohle je jenom výbžblet. Posledních dnů a posledních myšlenek. Možná. A možná taky ne. Nevím. Blízká budoucnost je nejasná a daleká ještě rozmazanější a skrytá v mlze. Černý místo na mapě, takže.

Asi mě tak nějak nic netrápí, protože mám skvělou vlastnost vypnout a nepřemejšlet. Jakože ne, to je kec, jasněže, ale prostě.. nevim no. Nevim jak to jo, ale teď.. teď mi je fajn.

I když vim že Vrah je kretén a kluk ve steelech už mě taky nijak nesere. A protože Poznamenaná Emi a Iriko co mě prej miluje. A protože Michi zlomila jehlici a nemůže mi uplíst Kurtův svetr, fňuk.

Poslouchám Metallicu. A to sem měla v plánu poslechnout si haldu písniček od FiXy. Pak to došlo k Something in the Way a já věděla, že to tak prostě má bejt. Tak jako se všim, teda asi. Kdo ví, kdo neví, kdo ví, kdo odpoví.

A Dens.. nojono, to je kapitola sama o sobě. Zlatej to člověk, fakt že jo. A.. já nevim, je mi tak nějak divně. Divně ze všeh a ze všeho. A přitom... přitom.

Minulej tejden byl krásnej. V pondělí ráno k Emi a tak strávenej čas až do čtvrtka. Propitý úterý a ten tejden se tak nějak zvrtl, proto je Poznamenaná. Asi už ví, jak to bylo a víc to chápe, ale je taky Zaujatá. Zaujatá Poznamenaná, a to je v hajzlu. Každopádně to byl fajn.. útěk od reality. A jazyk na kůži a tak. Asi nezapomenu, ale sem na tom líp než ona. Neužírám se. Asi zkušenosti nebo tak něco. Ale to potřebujem. Jenže.. Jenže výčitky, ale ne zas takový. Teda jakože, hodně velký, ale to jenom chvilkově. Miluju houbu, to pití je skvělý. A popíjet v parku. Mít cíga, houbu (a hnusnou zelenou), pár lidí, park, sluníčko a stín. A spoustu času, žádný starosti. Skvělý prostě. A už je to pryč, lae vim, že to existuje a dá se k tomu vrátit zpátky, že. Nedosažitelný? Jasněže, ale přitom dost po ruce. A teď, po dlouhý době zas mistr Manson s jeho the Nobodies, co si budem povídat, ale ta nebetyčná děvka se změnila. A ne k dobrýmu, ale ať si žije svuj život plnej naivních iluzí a tak. Jestli je tak šťastná, bez nás, ať je. Ale ať si vzpomene. Donutím jí - a k tomu stačí deset korun. Noa ve čtvrtek ještě hoďka se Sárkou (nom nom x3) v Praze. Pokec o tom všem a ještě něčem a vlastně o ničem. V pátek u otce, v dobotu s pár lidma ze starý třídy a dobrá hudba, kretén Vrah a bábinka. Neděle taky. A to bylo tkaový.. myšlenkový otupění, což bylo dokonaloidní. Člověk nemyslel, a nebo si alespoň neuvědomoval. A to je na tom to nejdůležitější. Na tomhle.

A tenhle den (jakože včerejšek) byl taky krásnej. Vstát ve dvanáct, kouřit, uklízet, kecat na skype a všude jinde, nakoupit, dát si v hospodě kolu, sehnat cíga (asi sedm jich zbejvá, ale lepší než nic je to každopádně) a pak tady sedět. Sedět na skype s lidma, jíst, pít, kouřit a mít se.. krásně, ale neuvědomovat si to. To až pak. A tak je to asi lepší.

Mluvit na Dense, když on nemůže a tak píše, je krásný. Fakt že jo., Uvědomila sem si pár věcí. Kromě toho, že ho mam děsně, děsně ráda a budem spolu bydlet a umeje mi záda a Madara balil mojí matku a "ona" je jiná a život je rozmanitej a vlastně nic neni tak černý (to přejde, jen si nemyslete xP), sem taky přišla na to, že prostě.. sem měla košík. A Ulma je Tomík a moje máma a šlapka a je fajn a kreslit tuší mě baví a labutí brk je nejlepší a baví mě číst Lennieho Heroina a.. tak všechno nějak. Mam svojeho Kumbála a to mi stačí. Tohle všechno. Stačí mi to vědomí a Márdiho hlas. Benzínky, celej život a to všechno ostatní - před sebou. Je to totálně skvělý.

Psala bych tyhle momentálně upřímný a pravdivý sračky klidně až do sedmi do rána, ale pak bych vytuhla a nemohla bych tu bejt v devět. Takže do vany a spát, protože bych vykouřila další a pak by to bylo v hajzlu. Takže poslední písnička, od Fixy a sladký sny (are made of these, neasi..)

V PENNY!

22. července 2011 v 2:21 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Neříkáš to konkrétně.
Dokaž to, nic víc.
Neřekneš - přijeď.
Ale já na to čekám.
Abych mohla říct ne?
Ne, nejsem zboží?
Ale notak, Ziky.
Na to se znáš až moc dobře.
Patřit. Jistěže. Nasrat? Nastlat.
Tenhle tejden byl zvláštní.
Dost na to, abych si uvědomila pár věcí.
Například? Je toho hodně.

"Pojď si hrát *o*"

17. července 2011 v 18:22 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Poď si hrát? Nechtěj mě přivést k šílenství.
Originální smíšek s kudlou.
Dárk a ívl, jistě.
Řekla bych, že v citové části už nic není.
Jenom tu omáčku kolem ještě úplně neumyli.
To přijde.

ty sis začal
a půjdeš?
no.. nevim. Stojí mi to za to?
stálo ti to za to?

di do prdele, fakt že jo.
Jo a ne. Ne a jo. Sem si jistá a zároveň nevím.
Tyhle otázky sou moc na tělo, ne?
Jistěže.
Ty to víš, že?
A vlastně ne, protože nemáš co vědět.
Kumbál je zavřenej v autě.

Tenhle výlev si nechte pro sebe, jo?
Nevim. Nevim co je. A vlastně neni nic.
Sem naprosto v klidu.
Teda jakože -byla bych.
Byla bych, kdyby šlo jenom o tohle.
Švihadlo.
Ale v kombinaci s
nasranou matkou,
nedostatkem hudby,
nejistoty zítřejšího odjezdu,
nedostatku životakazičů,
vybílenýho pokoje
a hyperaktivní náladou
(+ něco co sem zapomněla vnímat)
je to vážně vražedný.
Věřte mi.

Pac a pusu
a ponechávající fialovej krk

ty hajzle

se loučí Ziky. Tak neasi xD

Hele jako... já nevim

16. července 2011 v 3:09 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Už je dneska. Už nějakou dobu.
Den míjí den, noc co noc..
Měla bych spát.
Za tři hodiny vstávam.
Sranda, co?
Ani ne hele.
Hele jo >.>

A proč že vlastně ponocuju?
No, to máte tak..

jenom nic

13. července 2011 v 0:14 | Ziky O. |  Psáno centropenem
Co se s náma stalo?
Nevíme. Nikdo neví. Ani oni, ani my.
Žereme svoje vlastní stíny.
Stíny na víčkách a kruhy pod očima.
Od blbýho spánku, neasi.

A já myslela že to bude jiný.
Plánovala sem si - a to byla ta chyba.
Už mi to jednou řekla.
"Milovala si jí žejo?"
Nasrat. Je to fuk, je to pryč.
A kromě toho ne.
Bylo to něco jinýho.

Stejně jako naše rty.
Jsou fialové.
Ne od rtěnky,
ale od třešní.
Tak proč se zajímat o detaily?

Proč pocit mám..
to mi zní myšlenkama
i když na uších sluchátka
a z nich se linou
tóny pana Mansona.

Na základě dojmů
vyvodíme úsudek.
Ale realita je vlastně jiná,
takže výsledek je horší,
než kdybysme vůbec nereagovali.
Je jenom jedna možnost jak dokázat
předběhnout realitu.
Smrt.
A proto se raději plahočíme
a do cíle docházíme jako poslední.
Jestli vůbec.

A ty divný myšlenky ne a ne odejít.
Jack a stonek fazole.
Chuť na cígo,
ale nic to nevyřeší.
Sedm let,
a to číslo je všude.

Výkřik.

Atmosféra tady a kolem

12. července 2011 v 3:13 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Standovo chrápání se line místností. A matka skřípe zubama.
V televizi na čtyřce běží něco o koních.
Vyfič cupuje noviny. To malý zrzavý klubíčko je nějaký hyperaktivní.
Lítá tu po pokoji a občas mi škrábe do ruky. Ostrý zoubky se nezapřou.
Nechci tu ruku vidět po probuzení. Jestli vůbec usnu, že.

Za dvě minuty tři. Pecka, na to že sem chtěla jít spát už v devět.
Tělo je unavený, ale hlava nesouhlasí. Nevim proč.
Usnu až k ránu, takže naspim dobrou hodinu, možná dvě. Přinejlepším dvě a půl.

ikonky ~ Ziky O.

11. července 2011 v 20:45 | Ziky O. |  Pohádka
Já jenom.. že mi je jasný, že tenhle blog už nikdo moc nečte.
A když už jo, neni schopnej tu nechat ani komentář,
natož aby si někdo nějakou tu mojí ikonu k sobě dal.

Jakože - chci říct, že se vám ani nedivim,
protože tu sou samý kecy (viz. tohle ;D),
ale ty ikony se mi líběj.
A když sem dělala specielně ty, na téma blogů který se líběj mě, nějak mě to vtáhlo.
Tak tu máte várku, když už teda něco no.
(všechno vlastní tvorba ;P)


Náhled (spoiler) - str. 1

6. července 2011 v 23:18 | Ziky O. |  uzamčeno
..z "knihy", která přijde expresně do rukou Dnesíkovi. Neumim spát, ale tak, co už. Tuhle první stránku miluju. Ale nepopsanejch listů zbejvá ještě hodně..
Enjoy.
********** ********** ***

Mistr Marilyn Manson zpívá "nothing's gona change the world". Pořád dokola. A když skončí, slyšíme "this is for the people that want you (get high on vilonce, baby)" - tak co je?!

~Take it off, take it off~ divno, žiletky, hudba a tak

6. července 2011 v 9:49 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Tak jsem tady. Za noťasem. V pokoji mojí segry. Fakt vítězství, to vám teda řeknu.

Stahuju "Sladkých sedmnáct" s Fritolem vůdcem. Ááá, áhoj vůdče! No nic. Poslouchám.. vlastně ne, neposlouchám. Nic mi tu nehraje. Chuť na BC13. Motherfucker. Ne na hudbu, ale ak celkově. Na Mumína. A na ňuníka taky. Možná víc. Realističtějc. Ale vlastně ne. Zmatené? Jistěže, jako vždy.

Jak jsem odešla, byla pryč, co se dělo a tak. Taky o návratu. Krále.

4. července 2011 v 12:09 | Ziky O. |  Milý Deníčku...
Objevila mě má milá matka a spousta lidí, kteří tu o tom neměli mít ani tušení. Irituje mě to. Proto jsem už pár dní (asi tři měsíce) na jiné adrese. Vážně mě to štve, protože tam se.. no prostě se tam "necítím". A taky to podle toho vypadá. Asi se vrátím zpět sem, kdo ví. Vždyť je to jedno. Ať si myslí, kdo chce co chce. No ne? xP

Měla bych vás informovat, o pár věcech.
Za tu dobu mého zdejšího nepřítomna se totiž pár věcí změnilo. Znáte cyklus tří měsíců, ne?