cd
ce



MENU




Nasadit okovanou masku,
plakat nad něčím, co není,
čekat až hrom uhodí do blesku,
doufat, že se něco změní.

Obklopen temnotou,
bouře nezuří jen venku,
prázdnem a samotou,
v rukou drtit prázdnou sklenku..

jenom nic

13. července 2011 v 0:14 | Ziky O. |  Psáno centropenem
Co se s náma stalo?
Nevíme. Nikdo neví. Ani oni, ani my.
Žereme svoje vlastní stíny.
Stíny na víčkách a kruhy pod očima.
Od blbýho spánku, neasi.

A já myslela že to bude jiný.
Plánovala sem si - a to byla ta chyba.
Už mi to jednou řekla.
"Milovala si jí žejo?"
Nasrat. Je to fuk, je to pryč.
A kromě toho ne.
Bylo to něco jinýho.

Stejně jako naše rty.
Jsou fialové.
Ne od rtěnky,
ale od třešní.
Tak proč se zajímat o detaily?

Proč pocit mám..
to mi zní myšlenkama
i když na uších sluchátka
a z nich se linou
tóny pana Mansona.

Na základě dojmů
vyvodíme úsudek.
Ale realita je vlastně jiná,
takže výsledek je horší,
než kdybysme vůbec nereagovali.
Je jenom jedna možnost jak dokázat
předběhnout realitu.
Smrt.
A proto se raději plahočíme
a do cíle docházíme jako poslední.
Jestli vůbec.

A ty divný myšlenky ne a ne odejít.
Jack a stonek fazole.
Chuť na cígo,
ale nic to nevyřeší.
Sedm let,
a to číslo je všude.

Výkřik.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.