cd
ce



MENU




Nasadit okovanou masku,
plakat nad něčím, co není,
čekat až hrom uhodí do blesku,
doufat, že se něco změní.

Obklopen temnotou,
bouře nezuří jen venku,
prázdnem a samotou,
v rukou drtit prázdnou sklenku..

hodně věcí

13. srpna 2011 v 12:00 | Ziky O.
Fakt divno. Divný divno.
Když mrazí v zádech.
A jde to i dál.
Ruce, nohy. Chodidla.
Vystouplý žíly.
Začne to bolet.
Nesnáším sníh.
Můžem kouřit doma, ale.
Vidět poloprázdnou pixlu je..
jaký vlastně? Dyť je to jedno.
Píšu iritantovi.
To, co sem mu asi nikdy neřekla.
Teda ne přímo,
ne timhle stylem.
Sereš mě.
A smajlík, jako zástěrka.
Jako vždycky.
Hádanky,
protože poselství je skryté.
A on ho nevidí.
A nebo dělá že ho nevidí.
Nevím.
Nevidím mu do hlavy.
A chci? Jo, ale
už za úplně jinejma účelama.
Srát na to?
Srát na to.

Three Babies.
Untitled number two.
Poslední písnička, desátá.
A ten mráz běhající po zádech.
Je to děsivý.
To slovo nesnášim.
A jo taky.
Výhled z okna je dokonalej.
Kdyby před očima nebyly stíny.
A pod očima taky.
V nich.
V duši, kterou odrážej.
Chci vidět ty nejhlubší oči na světě.
Ve skutečnosti.

Ve skutečnosti máme představy.
Ale splní se?
Já to psala.
Nevim proč zrovna jemu,
je mu to jedno.
Ale potřebovala sem.
Chci kreslit temperama po tělech.
Ale zpátky.
Zpátky na konec.
Máme vize, představy, sny, plány a podobný legrace.
Splní se?
Nevím.
Spíš ne.
Je to tak se všim.
Když ne já, tak někdo jinej.
Chodí Pešek okolo..

Napsala bych teď.
Asi nějakou básničku.
Ale proč, když nejsem uplá?
Vrah, Drahá, Kluk ve Steelch.
Pak možná taky Dý, ale to je..
něco jinýho? Jo.
Jo jo, něco jinýho.
Možná ten dopis.
Ale byl by moc depresivní.
Jenže mě neni zas tak hrozně.
Deprese vypadaj jinak.
Asi sem jí dlouho nezažila.
Nepoznávám, třeba je to ona.
Stěhuju se, tak mojí adresu zjistila až po nějaký době.
Jo, tím to bude.

Mysli na ten fialovo-růžovej koberec, Ziky.
Dyť ono to nějak dopadne.
Jednou nahoře, potom dole.
Je to tak vždycky.
Si zvyklá, ne?
Vždycky vedeš tyhle kecy.
Naprosto vždycky.
Je to už trochu ohraný.
Žalostný a nudný.
A nikdo ti nerozumí, protože
ty si taky vlastně nerozumíš.
Rozumíš si jenom
když se díváš do očí
slepýmu stromu.
A tomu pak taky nerozumíš.
Tak co to je.

Propast. Ale má dno.
Neni to tak lehký,
dostat se ze dna propasti,
jako dostat se ze dna.
Ze dna jako ze dna,
tam se dá vyplavat.
Tady ne.
Žádný kořeny.
Nikdo tam totiž nezasadil strom.
Jenom pár ptáků,
co prolítávaj kolem.
Sou to Vrány. Havrány.
Přiletí supy, ale to až pak.
To vědomí je děsný.
Nejvíc asi když zapadá
Slunce. Nebo když nešajní.
Mlha se zvedá, ale až v noci.
Mlhu nahradí tma,
tmu pak zas mlha.
Kolotoč.
Točí se moc rychle,
než abysme to rozeznali.
Den od noci, noc od dne.
K čemu by to bylo?
Večer do Vinárny, nastřízlivo.
Třeba to už bude lepší, co já vim.
Ale teď je to takhle, né jinak.
Chci svuj Deník.

Stejně bys do něj nepsala.
Tak jako vždycky.
Znáš se.

Nekonečná písnička.
Bez jakýhokoliv významu.
Je to s nima tak,
asi jako s důvodama.
O ničem.
Ale přesto je potřebujem.
Tak to je dost divný.
Děsivý.
To slovo nesnášim.
A jo taky.
Ale to už tu jednou bylo.
Možná víckrát.
Těšim se, ale přitom.
Je mi z toho takový smutno.
Divno, smutno, zvláštní smutno, divný zvláštno.
Co já vim.

Růžovej zapík, tabák, dutinky.
A tabatěrka, s miskou místo popelníku.
Asi to ke štěstí nestačí.
Něco je špatně.
Je to ve mě.
A přejde to.
Jako vždycky.
Nechci bejt jako ona.
Ale nechci bejt jako já.
Změnila sem se?
Možná.
Ale nejsem jediná.
Noa v tomhle duchu by se to neslo.
Nebylo by to dobře, páč by to bylo pak
ještě horší.
Znám to.
Už kolikrát.
Přijdou, odejdou.
To jsou celý oni.
Možná poznamenaj.
Tak či onak, víc nebo míň.
Individualita.
Ne invalida, to je prostě
jako říct že moje bába je něco jako tvoje bába.
Když nic nevíš, nic neříkej.

Vidíš-li čas,
dívej se i na prostor.
A nebo oslepni.
 


Komentáře

1 Hubert Hubert | Web | 15. srpna 2011 v 15:31 | Reagovat

Jsem z toho zmaten, ale né ve zlým. Zmatení není vždycky negativní. Líbilo se mi to, jen si tu budu muset přečíst ještě jednou! :) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.