cd
ce



MENU




Nasadit okovanou masku,
plakat nad něčím, co není,
čekat až hrom uhodí do blesku,
doufat, že se něco změní.

Obklopen temnotou,
bouře nezuří jen venku,
prázdnem a samotou,
v rukou drtit prázdnou sklenku..

Nenič, nech bejt.

7. srpna 2011 v 19:25 | Ziky O.
Napíšeš a myslíš,
že máš člověka v hrsti.
Ale možná myslíš správně.
Možná.
Dokazuje to to mravenčení?
Ne těla,
i když možná taky,
ale mysli.
Bolestný a taky tak nějak
krásný. Možná.
Nevim.
Nenič mě, jasněže.
Ale přitom ty ničíš.
Nenič. Nech bejt.
Nelíbej.
Ne takhle.
A jinak taky ne.
Dotyk rtů,
a slzy v očích,
když to čteš.
Teda já.

Někdo ví a někdo ne.
A někdo ví, ale nechápe.
Když tu sedim a šeptám,
proplejtám vlasy mezi prstama.
Asi působim nervózně.
Co já vim, dyť je to jedno.
Vůči okolí, jasně, ale vůči mě ne.
Sobectví? Néé, sebestřednost kámo, sebestřednost.
Vybočuješ, řádku nademnou.
Asi kvůli tý pravdě, v něm schovaný.
Nebo kvůli lži, ty bejvaj komplikovanější.
Možná i obsáhlejší.
Výmluvnější.
A tak.



Musím jít.....
Jít v dešti...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.