cd
ce



MENU




Nasadit okovanou masku,
plakat nad něčím, co není,
čekat až hrom uhodí do blesku,
doufat, že se něco změní.

Obklopen temnotou,
bouře nezuří jen venku,
prázdnem a samotou,
v rukou drtit prázdnou sklenku..

Selfdestruction

12. září 2011 v 22:41 | Ziky O.
Ano. Tenhle blaf nepíšu pro sebe. Jen tak, Z hecu. Na své vlastní popuzení. Divný.
To slovo používám až příliš často, poslední dobou.
Z věty "je mi divno" se stává klišé. Už je to jako "jo, normálka". A to mě sere.
Mám spřízněnou duši.
A k tomu řeknu jen jediné.
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
!!!!!!!!!!!!
!!!!!!!!!!!!!!
Vidím to zeleně.

Sebedestrukce. Ano. Zažívám. Mám sklony. A uvědomuju si je.
Ale nejsem si tak jistá, jestli je to vědomě nebo ne. O co jde?
O blbost, podle mě.
Podle mě? Nerozebírala bych to.
Každopádně, vstávám (áno, teď přichází ta ztěžující-si část)

Vstávám denně v pět ráno. Ano, můj problém. Samozřejmně si můžu hodinku přispat a jet autobusem.
Už překonávám i panickou hrůzu a podobný legrace.
Jenže denně by to činilo 25 korun.
Hele, tohle všechno já vim; proč to sem psát?

Jde o to, že bych teď měla spát. Dívala sem se na House.
Nevim co se změnilo. Ale nova mě donutila otevřít ústa dokořán.
A říkat si v duchu "si dělaj prdel, ne?". Ano, reklamní záležitosti.
Smát se nebo brečet?

Něco je špatně.
To říkám taky poměrně často.
Je to ošemetné, je to klišé, je to klasika.
Ztrácím.
-se v tom.
-lidi.
Bod jedna přeskakuji, rotože by v tom byl ještě větší guláš.
Bod dvě se týká toho, že začínám na všechno (všechny) srát.
Krom spřízněný duše, jasněže.
Hledám smysly a (NEČEKANĚ) z toho jsou nesmysly.
Jeden větší, než druhý.

Poslouchám Ta Pa Tap a začínám se odhodlávat.
Omezit mé rozšířené kuřáctví.
Ne, nechci přestat. Chci to omezit.
V podstatě se mi daří. Na jak dlouho; toť otázka.

Spousta věcí, které člověk musí udělat.
Například spát. Chcípám.

Vážení?
Tenhle článek je o hovně.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.